Stavba: o-/ob- -(í), kde (í) reprezentuje soubor koncovek vzoru stavení.

Cirkumfixem se tvoří substantiva ze substantiv. Koncovka -í, kterou se deriváty zařazují ke jménům středního rodu vzoru stavení, se připíná k základu substantiva, a to plnému (květ → o-květ-í) nebo zkrácenému (srdce → o-srd-í). Předpona o- má místní význam ‚okolo, kolem‘, předpona ob- může nést i význam časový.

Cirkumfixem je utvořeno několik (1) názvů částí rostlinného nebo živočišného těla v okolí nějakého orgánu. Jde zpravidla o názvy terminologické povahy: okvětí ‚obal květu‘, obočí ,porost „kolem“ očí‘, osrdí ‚část těla kolem srdce‘, osemení ‚obal semene‘, obrví, ohanbí (← hanba ve starém významu ‚pohlavní orgán‘), oplodí, ostění ‚obložení stěn‘, ozobí; výjimečně též (2) názvy neživých objektů – lidských výtvorů: očapí ‚zařízení kolem čapu bránící rybám v úniku z rybníka‘ (← čap ‚ucpávka výpusti rybníka, zátka‘), okruží ‚nabíraný límec kolem krku nebo rukávů‘ (← kruh).

Cirkumfixem je dále utvořeno substantivum ovzduší (← vzduch) s (3) významem vzhledem k základovému jménu zúženým (‚vzduch v určité lokalitě‘: zhoršený stav ovzduší ve městě) nebo metaforickým (‚nálada, společenská atmosféra, citové prostředí‘: napjaté ovzduší u stolu). Sem patří i nejfrekventovanější slovo období; jak je jím modifikován význam substantiva doba, je těžké popsat.

(4) Synchronně zastřenou motivaci má osudí (‚nádoba k losování‘ ← sud, stč. osudie ‚nádoba, sud‘; význam posunut lidovým přikloněním k osud) nebo obročí (dnes vyrozumívaný význam ,příjem, důchod‘ už nemá spojitost se substantivem rok). Otázka je, zda sem počítat obydlí při mizivém výskytu slova bydlo ,místo k přebývání, pří-
bytek‘.

Řetězec o(b)- -í nalezneme u řady substantiv, která nejsou utvořena příslušným cirkumfixem. Jsou to zejména (a) dějová jména odvozená z prefigovaných sloves s předponami o- (opsání), ob- (obstarání, občerstvení), od- (odsekání); (b) deriváty utvořené sufixací, u kterých počáteční o- nemá povahu prefixu (opičení, olšoví).